Cítím, jak mě pálí oči. Ne, to ne. Nemůžu před ním začít plakat. Pozdě. Slzy v proudech stékají po mé tváři. V mé blízkosti stojí kluk, před kterým jsem pokaždé chtěla vypadat hrdě. Už mi nejde být silná. Všechno se zdát tak zbytečné a nicotné. Jsem mrtvá. „Faith, můžu tě o něco požádat?“ Moje hlasivky nejsou schopné teď cokoliv říct. Místo odpovědi kývu hlavou na souhlas. Jen nevím, co by teď po mně mohl chtít. „Obejmi mě, protože já to nemůžu udělat.“ Bez rozmýšlení mu padám do náruče. Je to pro mě neuvěřitelná úleva. Necítím se na všechno tak sama. Posle dní kdo mě objímal, byl můj otec, ale vyvolávalo to ve mně úplně jiné pocity. Lee mě sice uklidnil, ale zároveň spálil na popel. V mém nitru je totiž něco, co mi říká: „Buď v jeho blízkosti!

Author: Veronika Haruka