Jeho přítomnost mi způsobuje lehkou závrať. Celou tu dobu, co ho znám, na mě působí zvláštním kouzlem. Není to nic na jeho povrchu, ale něco v něm, co mě tak přitahuje a přitahovalo i předtím než jsem umřela. Vždycky když stál na chodbě školy přeplněné studenty, přesně jsem věděla, kde stojí. Mohla to být pouhá náhoda, ale ten pocit určitě ne. Jeho blízkost zrychluje tlukot mého srdce. Otupuje moje smysly. Na druhou stranu ve mně vyvolává pocit bezpečí a klidu. Jeho pohled mě činí výjimečnou. Zároveň mě jeho zelené oči uvězňují. Připadají mi povědomé, ale vůbec nevím odkud. Čím více se snažím tyhle pocity potlačovat, tím více mě spoutává. Vlastně i přes to všechno patřím jemu a jeho pohledu, jako bych mu byla předurčená. Nemohu se mu ubránit.

Autore: Veronika Haruka